Touha po domě

Jako malá holka jsem vyrůstala na vesnici ve velikém domÄ›. A potom, když jsme se odstÄ›hovali pryÄ z vesnice od babiÄky a od dÄ›deÄka. Tak s maminkou a sourozenci a s otcem jsme Å¡li bydlet do mÄ›sta. Tak jsme se stÄ›hovali do malého bytu. Ani nevíte, jaký to pro mÄ› byl Å¡ok, když jsem se stÄ›hovala z velikého domu, kde jsme mÄ›li opravdu hodnÄ› místa a také zvířata a extra velikou zahradu. A najednou jsem musela být v malém bytÄ›, kde jsme nemohli mít naÅ¡e dva milované psy a koÄku a také zahradní nábytek. A nikde nebyl ani bazén a žádná zahrada. Byl to pro mÄ› úplný Å¡ok a já jsem si Å™ekla, že tady to snad nevydržím.

Trvalo mi asi dva nebo tři měsíce, než jsem si úplně zvykla, že jednoduše bydlím v malém bytě a že nemůžu každé ráno otevřít balkonové dveře a vyjít si takhle v pyžamu na zahradu a podívat se na slepice a nebo pomazlit se se svými psy. Bylo by to opravdu hodně líto a byla to škoda, protože jsem byla zvyklá na přírodu kolem a také na velký dům. Proto jsem si řekla, že až budu dospělá a budu si vydělávat také dost peněz, že bych se svým budoucím partnerem také chtěla pořídit nějaký dům.

A klidnÄ› na hypotéku a nebo pokud tÅ™eba bysme nÄ›kdo zdÄ›dil nÄ›jaký krásný dům a byl by na opravu, tak bych tohle také brala. JednoznaÄnÄ› ale co jsem si jistá, tak bych nechtÄ›la bydlet v bytÄ›. Nemám ráda byty. Je to taková malá místnost, kde jsou pouze jenom samé místnosti, jenom ÄtyÅ™i stÄ›ny a ÄlovÄ›k vlastnÄ› nemůže ani nikam utéct. A takhle, když jsem bydlela na vesnici ve velkém domÄ›, tak to byla úplná pohoda. Se sousedy jsme se tam vÅ¡ichni znali navzájem, povídali jsme si pořádali také různé akce a nebo veÄírky a nyní tady, když jsem v bytÄ› a nikoho neznám, tak to bylo opravdu velice smutné. RozhodnÄ› nebudu celý život bydlet v bytÄ›, když jsem si jistá, že jednoho dne si pořídím opravdu krásný veliký dům, i kdyby to mÄ›la být stará ruina s rozpadlou stÅ™echou.